Šťastný partnerský vztah? Klíčem mohou být kompromisy

Kompromisy jsou jistě zdravé, ale jak to tak bývá, ne vždy vše zdravé skvěle chutná. Přesto se bez kompromisů život neobejde, a především ten partnerský. Jak to s těmi kompromisy vlastně je? To se dozvíte na řádcích níže.

Kompromis: výhra nebo prohra?

Kompromis může být výhrou i prohrou, může být výhrou i prohrou současně. Záleží především na úhlu pohledu.

Člověk má bohužel tendenci pohlížet na kompromis spíše jako na prohru. Ano, nezískal přesně to, co chtěl. Ale tak to má i protistrana… Svůj ústupek člověk zpravidla vidí více než to, že ustoupil i ten druhý. Až za ústupky přichází na řadu výhody. Většinou až pohlédneme skrze své ústupky, uvidíme, že i my jsme kompromisem něco získali. Člověk však přirozeně nebere kompromis jako nějaký zisk, výhru nebo výhodu. Kompromis je prostě kompromis.

Mnohdy dokáže člověka takový kompromis i pěkně naštvat. A je to škoda. Kompromis je totiž klíčem ke spokojenosti partnerského života. Pokud člověk není ochotný ustoupit ze svých požadavků, partner tím může trpět. Partnerský vztah dostává bez kompromisů trhliny a časem ztrácí smysl. Partnerský život je o vzájemné toleranci, o společné domluvě a samozřejmě o kompromisech.

Až zamilovanost vyprchá…

Každý vztah provází na začátku více či méně bláznivá zamilovanost, která znamená i to, že zamilovaní vzájemně ustupují ze svých požadavků. Ustupujeme a nic za to nežádáme, žádný kompromis. Na začátku jsme ochotni maximálně ustoupit tomu druhému, vycházíme si vstříc, někdy i bez toho, abychom si vymezili osobní prostor. Na ten však vždycky dojde, většinou ve chvíli, kdy prvotní zamilovanost vyprchá, sundávají se růžové brýle a roste neochota podřídit se požadavkům partnera. Pak nastává čas střízlivých dohod a kompromisů.

Dalo by se říci, že kompromis je vítězstvím, vítězstvím vztahu, vítězstvím rozumu. Toto vítězství však v sobě nese i určitou daň. Ke spokojenosti je třeba smířit se s touto daní a nahlížet na kompromis pozitivně. Už třeba jenom proto, že bez kompromisu to nejde. Zvláště spokojený partnerský vztah by měl spočívat ve vzájemných kompromisech, dohodách partnerů a ústupcích od svých vlastních požadavků. Je totiž jisté, že oba z partnerů mají své požadavky. Pokud jde o pevný, trvalý vztah, nikoli o fázi prvotní zamilovanosti a vznášení se na růžovém obláčku, bývají požadavky partnerů pochopitelně odlišné. Partneři mohou mít své požadavky a představy zcela odlišné, a přesto spolu mohou fungovat. V tom případě však jde právě o kompromisy.

Jak na kompromisy?

Kompromis neznamená, že bezhlavě přijmeme požadavky toho druhého. Pokud jeden úplně ustoupí druhému, není to kompromis. Na druhé straně nejde ani o spravedlivý poměr v ustoupení každé ze stran. Málo požadavků se totiž dá rozdělit spravedlivým dílem. Vyjednávání o kompromisu může být skvělým způsobem, jak s partnerem najít společnou řeč, jak se naučit komunikovat a prohloubit vztah.