Příběh Moniky: Nevěra vztahu nakonec prospěla

Může se nám to líbit anebo nemusí, ale nevěra k současnému životu prostě patří. Údajně je nevěrný každý třetí člověk, ale přesné statistiky pochopitelně nejsou. Dle některých názorů je něvěrníků dokonce ještě mnohem víc. Na druhé straně je tu i přehnaná žárlivost, která také vztahu neprospívá. To si uvědomovala i Monika a snažila se náznaky o nevěře partnera dlouho přecházet. Jednou to však prasknout muselo.

Z dlouhodobých vztahů se často bohužel vytratí intimita. Soužití se stane stereotypem, z partnerů skoro cizinci. Kvůli dětem na sebe manželé nemusí mít čas a vztah tak upadá. Zatímco žena se upne na děti, muž pak snadno podlehne mámení atraktivní milenky, která je tu jenom pro něho. Milostný trojúhelník je však dlouhodobě neudržitelný, a tak dříve či později musí někdo z kola ven.

„V první chvíli jsem chtěla manžela prostě vyhodit. Sbalit mu věci a poslat za tou druhou,“ popisuje Monika situaci, kdy se o nevěře manžela dozvěděla. „Jenže pak jsem vychladla a začala přemýšlet. Pořád jsme rodina, máme krásné děti, společné zážitky. Máme dům, kde se nám žije dobře. Pravda, náš partnerský život už není, co býval. A kdybych měla být objektivní, mám na tom svůj podíl,“ tak uvažovala Monika.

„Samozřejmě jsem nevěděla, co dál. Nevěděla jsem, jak se s nevěrou srovnat. Neuměla jsem si představit, že jenom já mám rozhodnout o tom, co s naším manželstvím bude. Jakmile jsem se o nevěře dozvěděla, udělala jsem manželovi scénu. Ten se kál, omlouval se, sliboval, prosil. Byl mi nevěrný, ale ve chvíli, kdy říkal, že o nás nechce přijít, jsem mu věřila. Chtěla jsem mu věřit.

Člověk má svoji hrdost, ale odpuštění je víc. Manžel přiznal svoji chybu, ale chybu jsem si musela přiznat i já. Uvažovala jsem, že našemu vztahu dám druhou šanci. Nebyla jsem si však jistá. Obrátila jsem se telefonicky na kartářku. Proč? Moje přítelkyně by nevěru razantně odsoudily. Všichni by byli na mé straně, ale já jsem cítila na nevěře svůj podíl. Nedbala jsem o náš vztah. Nebyla jsem dobrou partnerkou.

Kartářka mě ujistila o pevnosti našeho manželství. Dala mi odvahu postavit se ostatním, u kterých můj nevěrný manžel neprošel. Dala mi sílu překonat svoji hrdost a věnovat se našemu manželství, naší rodině, ale především vztahu. Díky kartářce jsem si uvědomila, že přesto všechno je ještě v našem manželství láska. A ta mi stojí za to. Kartářka mi také řekla, že ta milenka nebyla vůbec důležitá. Nebyl to člověk, který by měl v mém manželství zásadní úlohu. Měla být jen někdo, kdo naše manželství někam posune. A to se stalo. Nakonec se posunulo k lepšímu. Nevěra našemu vztahu paradoxně prospěla.