Příběh Lucky: Divoký život jsem pověsila na hřebík

Nikdy jsem nebyla poslušná holčička s roztomilými copánky. Naopak, odjakživa jsem byla pěkný čertík. Má mamka se sice snažila, co mohla, ale byla na výchovu mou a mých tří sourozenců úplně sama. A protože nás bylo tolik, nemohla se každému věnovat tak, jak bychom potřebovali. I když je pravdou, že oba bratři i ségra byli docela v pohodě, žádné velké problémy s nimi nikdy nebyly. Zato já to vynahradila za všechny.
První poznámku jsem domů donesla už v první třídě, dokonce i dvojku z chování jsem stihla ještě na prvním stupni. Tehdy jsem učitelovi ukradla ze stolku silné dioptrické brýle a snažila se je spláchnout do záchodové mísy. Chtěla jsem zabránit tomu, aby mohl opravit písemky. K mé smůle mě ale na toaletě přistihla třídní šprtka a navíc brýle byly pekelně drahé, takže má maminka pak musela dlouhé měsíce splácet škodu.
To všechno ale ještě nebylo nic. Základní školu jsem sice dodělala, ale z učiliště jsem odešla hned první měsíc. Chytila jsem se party, ve které mně bylo dobře, společně jsme pak prováděli různé lumpárny. Nikdo z nás nechodil do školy ani nepracoval, zato o zážitky jsme nouzi neměli. Právě s partou jsem se poprvé opila, vyzkoušela cigarety i marihuanu. Pár kamarádů dostávalo doma kapesné, to ale na naše výdaje nestačilo, proto jsme si vypomáhali drobnými krádežemi. A protože jsme ještě nebyli plnoletí, i když nás chytili, nic se nám vcelku nestalo. To nám dodávalo kuráž a my se nebáli zase někde něco vzít.
S Honzou z naší party jsem se také poprvé milovala. Pak následoval Luboš a o něco později jsme si s mou nejlepší kamarádkou Katkou prohodili partnery a já byla s Pepou. Strašně se mně líbil ten svět plný nespoutanosti, veselí a různých drobných výtržností. To nás bavilo asi nejvíc. Třeba jednomu důchodci jsme přes samoobsluhou odvázali psa , nastříkali ho modrým sprejem a zase uvázali zpět. Pak jsme z povzdálí sledovali jeho šok a mohli se smíchy potrhat. Tenkrát to ale mělo blbou dohru, protože toho pána odvezla záchranka a později jsem se z novin dozvěděla, že utrpěl těžký infarkt.
S Pepou jsme se po této události rozhodli raději na nějaký čas vypařit a vyrazili stopem do Rumunska. Spali jsme venku pod širým nebem nebo tajně v seníkách, jídlo si buď ukradli na trhu, případně vyžebrali od řidičů, kteří nás popovezli zase o kousek dál. Nakonec jsme se dostali do městečka, kde byl zrovna cirkus a kolotoče zároveň. A tam se to stalo. Prodírali jsme se davy rozveselených dospělých a jejich dětí, když nás zastavila jedna cikánka. Popadla mě pevně za ruku a zadívala se mně do dlaně. Stále mě držela za ruku, dívala se do očí a divoce vrtěla hlavou. Vůbec nepromluvila, ale její pohled byl neskutečně intenzivní a hluboký a já v něm dokázala číst. Neodkážu si to vysvětlit, ale zcela jasně jsem pochopila, že mě varuje nad mým dosavadním životem a nabádá ke změně. Byla jsem jako v transu a trvalo dlouho, než jsem našla pevnou půdu pod nohama, to už ale byla cikánka pryč.
Rozhodla jsem se okamžitě odjet domů, Pepa o tom nechtěl ani slyšel, tak jsem nakonec jela sama. Po dlouhé době jsem se ukázala doma. Náhle jsem si uvědomila, že mně rodina hrozně chyběla, hlavně maminka. Jako kdybych najednou procitla. Parta už mě vůbec nelákala. Začala jsem znovu chodit do školy, dokonce jsem si nakonec udělala maturitu, i když to byla dřina. Usadila jsem se, pracovala a žila úplně normální obyčejný život. Přesto jsem byla šťastná. Zvláště od té chvíle, kdy do mého života vstoupil Aleš, máme spolu úžasnou holčičku a já tiše doufám, že bude spíše po něm než po mně.
A parta? Katka se prý živí jako prostitutka kdesi u Prahy. Honza je drogově závislý, už byl dvakrát na odvykací léčbě, ale vždy utekl. A Luboš je prakticky bezdomovec a alkoholik. O Pepovi nevím vůbec nic. Při představě, jak bych asi dopadla já, mě úplně mrazí.