Příběh Jarmily: Naštěstí jsem dala na radu věštkyně

Byla to práce mých snů. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to místo dostala. Byla jsem čerstvě po škole, a přesto jsem vyhrála výběrové řízení. Byla to sice z větší části kancelářské práce, ale velice pestrá a naplňující.

Bohužel, již po pár dnech se ukázalo, že vše není tak růžové a zalité slunce, jak se zdálo na první pohled. Šéf byl moc milý a nápomocný. To se však už nedalo říct o kolegovi, ke kterému jsem byla přidělena do kanceláře. Hned první dojem byl příšerný. Přidrzlým pohledem mě sjel od hlavy až k patě, podal mně svou upocenou ruku a držel ji o dost déle, než se považuje za slušné. Samotná práce byla skvělá, bavila mě, i když jí bylo hodně. Pořád bylo co dělat a někdy bylo třeba se soustředit, abych neudělala chybu. Jenomže jak má člověk udržet pozornost, když na sobě neustále cítí pohled kolegy? A to nebylo všechny, že na mě tak civí, bych asi ještě nějak překousla. Ale mnohem horší byli jeho mnohoznačné poznámky. Byly hodně přisprostlé a mnohem spíše bych je čekala v nějaké zakouřené hospodě čtvrté cenové kategorie než v jinak útulné kanceláři úspěšné firmy. Bohužel jsem na podobné chování nebyla zvyklá a nedokázala jsem včas zareagovat, většinou jsem se snažila dělat, že jsem se přeslechla nebo že jsem nepochopila skrytou narážku. A to byla asi chyba. Možná, když bych kolegovi hned pohrozila stížností nebo ho odkázala do patřičných mezí, tak by mě nechal na pokoji. Ale takhle jsem pro něj byla o to snadnější terč a on své obtěžování stupňoval.

Po pár týdnech jsem byla tak vynervovaná, že jsem začala uvažovat o výpovědi. Přestože práce byla jednoduše bezvadná, tak do kanceláře jsem chodila s čím dál větším odporem. Začala jsem dokonce trpět žaludeční nervózou. Uvědomila jsem si, že takto to prostě dál nepůjde.

Situaci jsem často probírala se svou kamarádkou. Svěřila jsem se jí i s úmyslem změny zaměstnání. Já vím, že bych si mohla postěžovat šéfovi, ale prostě jsem na to nenašla odvahu, pořád jsem byla nováček a styděla jsem se za to, že jsem vše nechala dojít tak daleko a nejednala hned. Kamarádka mě podpořila s výpovědí. Zároveň mně ale dala kontakt na věštkyni, se kterou se nejednou radila v obtížných životních situacích.

Hned druhý den jsem si připravila výpověď. Nakonec jsem se ale neodhodlala s ní jít za šéfem a rozhodla jsem se, že ještě den vydržím a udělám to zítra. Večer jsem pak šla za doporučenou věštkyní. Ta mně vyložila karty a důrazně poradila něco, co se mně vůbec nechtělo dodržet. Tvrdila, že již brzy se za mě všechno vyřeší a ať v práci ještě nějakou chvíli vydržím.

Musím se přiznat, že jednoduché to rozhodně nebylo a já váhala, co udělat. Každý další den jsem si říkala, že už tu výpověď konečně odevzdám, ale nakonec jsem zase vydržela, a tak to šlo dál celé dva týdny. A to i přesto, že kolega ve svém obtěžování nepolevoval. A světe div, zázrak se stal! Po těch dvou týdnech jsem ráno nalezla kolegovu židli prázdnou. Pak za mnou přišel šéf a oznámil mi, že kolega si tajně převáděl firemní peníze na své soukromé konto. Prý to dělal chytře a sumy byly poměrně nízké, takže si toho dlouho nikdo nevšiml. Nakonec ale jeho drzost rostla a on se nebál zpronevěřit větší a větší částky, takže se tím sám prozradil. Z práce musel pochopitelně okamžitě odejít a teď má na krku trestní stíhání.

Za pár dní mně šéf představil novou kolegyni. Moc milou paní, se kterou jsme si hned padly do oka a navzájem si vypomáháme, když je potřeba. Konečně se do práce zase opravdu těším. Jsem moc ráda, že jsem přece jen poslechla věštkyni a nepřišla o skvělé místo.