Příběh Heleny: Výklad karet mně pomohl postavit se na nohy

HHelena je v současnosti spokojená a šťastná žena. Nebylo tomu tak ale vždy, ještě nedávno si připadala bezradná a byla v obtížné životní situaci. Náročné období jí pomohl překonat jediný výklad tarotových karet od věštkyně.

Manželství nám příliš neklapalo už delší dobu. Bylo to podobné jako u mnoha jiných párů, můj veškerý čas se točil kolem našich dvou malých dětí. Každá matka dobře ví, kolik sil a energie stojí péče o děti. Dcerka v té době chodila do první třídy a obtížně si zvykala na nové prostředí a kamarády, syn navštěvoval školku a každou chvíli byl nemocný, takže probdělé noci byly skoro na denním pořádku. Právě kvůli synovi jsem i po skončení rodičovské musela zůstat ještě doma – firma, kde jsem předtím pracovala, zkrachovala, nové místo jsem si zatím nehledala, vždyť kdo by zaměstnal maminku, která je kvůli dítěti snad každý týden doma. Manžel rodinu finančně táhl, byl ale v práci celý den až do večera a často navíc odjížděl na služební cesty, prakticky jsme se vídali jen o víkendech a někdy ani to ne.

I když už jsme fungovali jen jako rodiče dětí, byl pro mne šok, když manžel oznámil, že odchází. Našel si mladičkou ženu a navíc s ní čekal dítě! V tu chvíli se mi zhroutil celý život, zůstala jsem v bytě se dvěma malými dětmi, muž sice občas poslal nějaké peníze, ale bylo to zoufale málo. Zkoušela jsem si hledat práci, ale v mé situaci mě nikdo nechtěl zaměstnat.

V této pro mě šílené době mně kamarádka poradila, ať si zkusím nechat vyložit karty. Nechtělo se mně utrácet peníze, kterých jsem už tak měla málo, ale nebyla to tak velká částka a já se nakonec rozhodla to zkusit. Jak výklad dopadl? Karty mně nabádaly k tomu, abych se nebála změn a šla si za svým velkým snem. Výsledkem měl být šťastný život a bohatství.

Dlouho jsem nad výkladem přemýšlela a říkala si, o čem tak asi v takových chvílích můžu snít. Pak jsem si ale vzpomněla na své dávné přání mít svou vlastní cukrárnu, vždycky jsem totiž ráda pekla, pečení bylo mou opravdovou láskou. Nikdy jsem se ale neodhodlala zkusit péct ve velkém, vždy to byl pouze koníček. Ještě pár měsíců jsem se odhodlávala, ale protože jsem stále nemohla najít pracovní místo a po finanční stránce to bylo opravdu hrozné, rozhodla jsem se do toho jít. Nebylo to jednoduché, musela jsem si vzít půjčku, stálo mne to spoustu nervů, úsilí a papírování. Ale výsledkem byly pronajaté prostory přímo na náměstí našeho městečka, kde jsem si zřídila malou útulnou cukrárnu, která vypadala přesně jako v mých dávných snech. Po večerech jsem pekla zákusky i dorty, na výpomoc jsem zaměstnala jednu milou postarší paní. A světe div se, začalo se mi dařit!

I když občas nevím, kde mi hlava stojí, můžu říct, že jsem konečně šťastná. Má práce je i mou láskou, finančně jsem na tom mnohem lépe, půjčku jsem již splatila, také synek přestal tolik stonat. A kdo ví, třeba nakonec potkám nějakého muže, se kterým mně bude dobře. Možná si nechám ještě jednou napovědět od karet….