Příběh Davida: „Byla to hrůza“

V životě bohužel nezažíváme jenom chvíle štěstí, radosti a spokojenosti. Každá strana má dvě mince, a tak i světlé dny života střídají dny potemnělé. Život přináší i nepříjemné zážitky, které znamenají bolest a utrpení. Člověk se však s nimi musí vyrovnat. Jedním takovým zážitkem si prošel i pan David, trefně o něm říká: „byla to hrůza“. Co se vlastně stalo a jak se s tím David vypořádal? To se dozvíte v našem příběhu, samozřejmě v něm nechybí ani karty, které pomohly s řešením celé situace.

Už jako dítě jsem byl divoký. Přestože všichni říkali, že mě to přejde, nic mě nepřešlo. Pubertu jsem nějak přežil, ale ani v dospělosti jsem nepřestal vyhledávat dobrodružství. Adrenalinové zážitky se staly mým každodenním chlebem, když jsem začal pracovat jako horský vůdce. Sníh, zima, neustálé nebezpečí – tyto ingredience plnily můj život natolik, že jsem přestal pociťovat strach. Přestal jsem se bát. Neohrozilo to sice mě samotného nebo moji práci, ale bylo to předzvěstí něčeho zlého.

V horách je prostě nebezpečno a někdy se všechna rizika eliminovat nedají. Tak jsem se přímo setkal se smrtí. Málem jsem skončil zasypaný pod utrženou skálou, vyvázl jsem jenom o vlásek, ale nevyhnul jsem se mnohačetným zraněním. Tak se stalo, že můj aktivní život vystřídaly dlouhé dny, týdny a měsíce léčení. Následovala dlouhodobá rehabilitace s nejistým výsledkem

Onen zážitek, kdy jsem málem přišel o život, mě začal pronásledovat. V noci se mi o tom zdálo stále dokola. Vracel se mi však do mysli i ve dne, kdy mi nezbylo nic jiného, než ležet v nemocniční posteli a v hlavě to prožívat znovu. Byla to hrůza, zlý sen, ze kterého se nešlo probudit, děsivá chvíle, která ne a ne skončit. Tak jsem se dostal, i se svými děsivými vzpomínkami, až do fáze rehabilitace. Zjistil jsem, že pokud se mám uzdravit, potřebuji sílu a čistou hlavu. Tu jsem neměl, nedokázal jsem se soustředit, chyběla mi motivace.

Nevím, kde se motivace bere, nikdy jsem ji vlastně nepotřeboval. Vždy jsem žil tak, jak mi to vyhovovalo. Zážitky přicházely samy, život plynul. Až se najednou zastavil s onou nešťastnou událostí. Nevěděl jsem co dělat. Zkoušel jsem to, co mi poradili známí, a tak jsem se dostal i ke kartám.

Začalo to tak, že jsem zavolal jedné kartářce. I na dálku to pro mě byl velice silný zážitek. Bylo to natolik silné, že jsem se rozhodl, že si karty také pořídím. Tak jsem si rozšířil obzory o něco úplně nového. Získal jsem znovu chuť do života a také motivaci k tomu, abych vše zvládnul.